Miloš Sádlo
Bach: Suity pro violoncello
Podobné tituly
Informace o albu
Z komentáře Jana Kouby k původnímu 3LP kompletu 1 11 1701 "Johann Sebastian Bach Suity pro violoncello" vydanému v Supraphonu v roce 1978 a nyní vycházejícímu v kompletní sestavě poprvé digitálně:
Věk romantiky odkázal našemu století sugestivní obraz J.S.Bacha jako génia duchovní hudby; jako skladatele, kterýž ve službě církvi a ve vyjádření náboženské myšlenky viděl nejvyšší poslání svého umění. Obrovité pašije, Mše h moll, dvě stovky duchovních kantát, mohutné varhanní dílo i dlouhá léta Bachova kantorování u sv. Tomáše v Lipsku - to vše zdánlivě jednoznačně dokládá pojetí, které ve své klasické bachovské monografii formuloval německý hudební historik Philipp Spitta a po něm zvláště Albert Schweitzer. Teprve od poloviny 20. století se začíná tento tradiční obraz Bacha zásadněji proměňovat: to, co se jevilo jako vlastní těžiště Bachova života a díla, se při podrobnějším pohledu ukazuje jen jako jedna ze složek osobnosti daleko mnohotvárnější a současně i bližší našemu pozemskému světu. Pozornější pohled na Bachův život nemůže pominout jeho dlouholetou činnost ve funkci dvorského hudebníka a pak i ve službách města, působení Bacha pedagoga, virtuosa nebo zas dirigenta veřejných produkcí v lipských zahradách. Celek obrovitého Bachova odkazu pak dokládá, že ve svých světských angažmá rozvinul tento tvůrce neméně intenzívní činnost než ve službách církvi; původní rozsah Bachovy světské tvorby vokální a nástrojové byl dokonce pravděpodobně ještě větší než dnes dochované a známé dílo. Suity pro violoncello jsou jednou z mnoha skladeb, které nám reprezentují právě tyto stránky Bachova zjevu...V dějinách violoncellové literatury jsou Bachovy suity dílem na svou dobu ojedinělým: skladby pro sólové violoncello se sice objevovaly v Itálii už od konce 18. století, v Německu kolem roku 1720 však byly ještě zvláštností; violoncello je tehdy pořád ještě spíš nesamostatným nástrojem, určeným hlavně k zesilování basového partu. Zato však skladby nevybočují z dobových zvyklostí svou formou: z nejoblíbenějších barokních cyklistických útvarů, suitu, zde Bach přebírá v dobově nejrozšířenější sestavě tanců allemanda - couranta - sarabanda - giga, které najdeme ve stejném pořadí ve všech šesti Suitách...Suitám pro sólové violoncello se dostalo zasloužené pozornosti později než většině Bachových děl: v 19. stol. byly hodnoceny a hrány spíš jen jako instruktivní kompozice. Teprve památné nastudování Pabla Casalsa, s nímž umělec předstupoval před publikum od počátku našeho století až do samého závěru své koncertní dráhy, zařadilo Suity definitivně mezi vrcholná díla celého violoncellového repertoáru.
Diskuze k albu