Z komentáře Jaroslava Holečka k původnímu LP albu 8111 0077 "A.Košťál, J.F.Novák, M.Hlaváč" vydanému v roce 1979 v Pantonu a vycházejícímu digitálně poprvé v Supraphonu:
Proniknout do myšlenkového světa ARNOŠTA KOŠŤÁLA (*1920) a porozumět jeho řeči, znamená uvědomit si, že se skladatel...zabýval hudebním folklórem, a to v rovině praktické, např. jako dramaturg a umělecký vedoucí Státního souboru písní a tanců, i teoretické jako vědecký pracovník Ústavu pro hudební vědu či lektor etnomuzikologie na AMU....tak intenzívní a dlouhodobý kontakt se specifickým hudebním materiálem nemohl zůstat bez vlivu na jeho tvůrčí profil...Umělecká cesta A.Košťála vede tedy od folklórních tanečních scének k závažným dílům scénickým, kantátovým, symfonickým i komorním, v nichž je lidový živel transformován do vyšší sémantické roviny a stává se prvkem dodávajícím hudbě charakteristické osobité zabarvení. Přímo z oblasti lidové tvořivosti vyrůstá balada "VANDROVALI HUDCI pro soprán, klarinet, violu a klavír" na slova lidové poezie...Ani druhá skladba A.Košťála - "KOSMICKÉ NOKTURNO" - nezapře svého tvůrce, i když inspirační motiv vyvěrá spíše z jeho občanské angažovanosti...Jeho hudba vypráví o Valentině Těreškovové...skladatel vyslovil podobenství o vítězném pronikání života za odvěké hranice naší existence.
JIŘÍ FRANTIŠEK NOVÁK (*1913)...žije v paměti celé generace poválečných absolventů pražské konzervatoře jako vynikající pianista, pohotový doprovazeč, ale zejména jako plodný a originální autor mnoha skladeb různé technické náročnosti, jimiž se cílevědomě snažil zaplnit mezery v koncertantní literatuře méně obvyklých dechových nástrojů. "JEDENÁCT MINIATUR pro dva lesní rohy a violu, op. 109" je svým způsobem typické dílo pro celé umělecké zaměření svého tvůrce...Skladba "ELEGIKON" MIROSLAVA HLAVÁČE (*1923) vzbudila hned při prvním uvedení v Gottwaldově 20.1.1965..stejně jako o několik dní později v Praze, hluboký dojem nejen svojí mimořádnou intenzitou emocionálního náboje, ale neotřelou a výrazově funkční zvukovou barvitostí. Formálně má dílo (věnované památce Josefa Jelínka) nejblíže k sólovému koncertu, neboť klavír zde vystupuje zřetelně do popředí a jeho part je vybaven i vděčnými virtuosními partiemi. Není to však koncert v běžném slova smyslu, nýbrž v první řadě závažná symfonická skladba, v níž se klavír zapojuje do hudebního proudu jako jeho výrazová složka. Doprovázející orchestr je složen pouze z dechových a bicích nástrojů (mezi nimi hraje významnou úlohu xylofon), jejichž zvukových kvalit využívá autor k vytváření nevšedních barevných kombinací....