Z komentáře Yvetty Koláčkové k původnímu LP albu 81 0695-1 011 "Boris Monoszon (Debut) (Glazunov, Prokofjev)" vydanému v Pantonu v roce 1986 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně v Supraphonu:
BORIS MONOSZON (*1955), ukrajinský houslista působící v Československu
...Když se v roce 1979 přistěhoval do Prahy a stal se ve svých 24 letech koncertním mistrem Pražských symfoniků, měl již za sebou notnou dávku koncertních zkušeností jako sólista, komorní i orchestrální hráč. Nabyl je v průběhu svého studia v Moskvě, jejíž bohatý a inspirativní hudební život nemalou měrou formoval jeho umělecké názory a hudební myšlení...Sólista, komorní a orchestrální hráč - tato trojrozměrnost Monoszonovy tvůrčí aktivity je nejen jedním z příznačných rysů charakterizujících i jeho současný umělecký profil, ale též vnějším vyjádřením jeho osobního přesvědčení, které upřednostňuje neustálý živý a hlavně všestranný kontakt s hudební literaturou všech žánrů před jednostrunným cizelováním vlastní sólistické virtuozity. Možná s tím souvisí i to, že na rozdíl od řady mladých interpretů, kteří na sebe upozorňují nejprve na různých soutěžích a laureátství v nich jim pak otevírá cestu na koncertní pódia, Monoszon se zúčastnil soutěžního zápolení až v době, kdy už působil v orchestru FOK a měl za sebou také úspěšný sólistický debut (1980) v Royal Festival Hall v Londýně s houslovým koncertem Jeana Sibelia a kdy už sklízel uznání domácího i zahraničního publika i kritiky. Stalo se tak v roce 1981 na mezinárodní houslové soutěži Tibora Vargy ve Švýcarsku, z níž si odnes 3. cenu, spojenou s nahráváním pro rozhlasovou stanici Suisse-Romande a s pozváním na turné po Itálii a Rakousku v recitálovém i orchestrálním programu. V současné době našla Monoszonova všestranná hudební erudice a široká umělecká aktivita, v níž se snoubí osobnostně vyhraněná sólistická brilance s vytříbeným smyslem pro ansámblovou hru, své vyjádření v podobě primária Doležalova kvarteta (od r. 1985) a zároveň angažmá v Severočeské státní filharmonii jako sólista (od r. 1982). Nové nastudování Prokofjeva a Glazunova pro houslistův gramofonový debut je zaslouženým oceněním jeho dosavadního tvůrčího působení v Československu.