Z komentáře Jiřího Štilce k původnímu CD albu SU 3327-2 "Šostakovič Symfonie č. 5" vydanému Supraphonem v roce 1997, titulu již zmizelému z pultů "kamenných" obchodů" a proto nyní uvolněnému alespoň do obchodů digitálních:
Hudba DMITRIJE ŠOSTAKOVIČE (1906-1975) patří k trvalým uměleckým hodnotám dvacátého století a čas, který obvykle bývá tím nejpřísnějším soudcem, jen stále potvrzuje výjimečné postavení tohoto tvůrce...SYMFONIE č. V d moll op 47 vznikla ve velmi krátké době, během léta 1937 a ještě téhož roku měla 21.11.1937 v Leningradu svoji premiéru...Šostakovič nebyl na konci třicátých let v jednoduché pozici, jeho některá díla (zejména opera Lady Macbeth mcenského újezdu) byla ostře kritizována a z těchto důvodů autor stáhl sám veřejné provedení své rozsáhlé Čvrté symfonie. V této nelehké atmosféře se však zrodilo dílo vycházející z klasických i ruských národních tradic zachovávající všechny typické znaky Šostakovičova hudebního jazyka. Kompozice ani v nejmenším neslevila z autorových humanistických ideálů ani při užití rozdílných "jednodušších" výrazových prostředků nezjednodušila obraz okolního světa. Dobový kontext či mylná snaha vyložit dílo pouze jako "výsledek" oficiální kritiky jsou příliš úzkým a silně zjednodušujícím rámcem pro strhující a takřka klasicky - ve smyslu dramatu W. Shakespeara - dokonalé dílo. Ostatně jeho triumfální cesta po světových hudebních metropolích jen ukazuje, že Pátá symfonie nepotřebuje ani nálepku autorovy dobové pouti do Canossy ani dalších obhajob či výtek. Dílo okamžitě po premiéře začalo žít a žije dodnes plnokrevným životem. Je zajímavé, že k jisté oproštěnosti výrazových prostředků se mezitím vývoj hudby v řadě případů dopracoval jiným způsobem: skladba tak působí i dnes zcela aktuálně - soudobě.