Z komentáře Marcely Lemariové k původnímu LP albu 8116 0310 "Jadwiga Wysoczanská (Smetana, Ostrčil, Mozart Puccini), Dalibor Jedlička (Smetana, Mozart, Rossini)" vydanému v roce 1982 v Pantonu a nyní vycházejícímu poprvé digitálně v Supraphonu:
V historii pěveckého umění najdeme nejeden příklad hlasového vývoje sopranistky od lehkého, často i koloraturního oboru k dramatickému. Když však sledujeme uměleckou cestu sólistky opery Národního divadla JADWIGY WYSOCZANSKÉ, zjistíme, že se ubírala v podstatě směrem opačným. Začala v liberecké opeře v roce 1945 hned po absolutoriu konzervatoře v 18 letech, a kde zpívala s úspěchem vedle nejrůznějších sopránových rolí, jak je přinášel repertoár, Anežku ve Dvou vdovách, Miladu v Daliboru a Libuši. Hýřila možnostmi mladého krásného hlasu danými přírodou, ale naštěstí také dobrou pěveckou technikou, kterou v dalších letech neustále zdokonalovala. Následující brněnská éra (1953-1960) obohatila její český repertoár o postavy janáčkovské - Lišáka v Příhodách lišky Bystroušky, Jenufu v Její pastorkyni, Málinku - Ethéreu - Kunku ve Výletech pana Broučka. Při tom se její kantiléna a zvonicí výšky uplatňovaly výrazně v italském repertoáru. A právě ten ji přivedl v r. 1960 do Národního divadla. Její první rolí zde byla Verdiho Aida. Následovala Amélie v jeho Maškarním plese, Pucciniho Mimi a Butterly. Její slovanský typ se uplatnil v Čajkovského Taťáně v Oněginu a Líze v Pikové dámě a samozřejmě opět v českém repertoáru. Ale v něm byla v ND exponována v partiích lyričtějších a vyšších než v dřívějších angažmá. I když ji i zde provází Julie v Jakobínu, jedna z jejích prvních rolí vůbec, v Rusalce např. zpívala první žínku, než byla obsazena do titulní partie, ve které vytvořila jednu ze svých nejlepších postav a s kterou úspěšně reprezentovala ND na zájezdech v NSR, v Holandsku, v Itálii. V lyrické Juliettě B. Martinů alternovala s Marií Tauberovou Ve Smetanových operách, v nichž během své kariéry vytvořila, až na malé výjimky, všechny postav, zpívala v ND nejen Vlčenku v Braniborech v Čechách, Mařenku, Vendulku, jíž předcházela Barče, ale také pěvecky brilatní a představitelsky přesvědčivou Karolinu ve Dvou vdovách. Technicky obtížné úkoly J. Wysoczanskou vždycky lákaly...teprve Národní divadlo v ní objevilo mozartovskou pěvkyni. Instrumentálně čistý tón se uplatnil v Pamině v Kouzelné flétně, v Hraběnce ve Figarově svatbě, v Donnu Giovannim v Elvíře i v Donně Anně, ve Fiordiligi v Cosi fan tutte. Koloraturní Irena v Myslivečkově Tamerlanu vytvořená v roce 1977 po 32 letech pěvecké kariéry je stejně výmluvným dokladem jejího pěveckého umění jako trvalý a stabilní vysoký standard jejích výkonů i dosavadní svěžest a pevnost jejího hlasu.
...DALIBOR JEDLIČKA se narodil na Vysočině...tam tkví kořeny jeho uměleckého projevu, jeho bezprostřední srdečnosti, opravdovosti výrazu, bodré otevřenosti i smyslu pro humor, vřelosti jeho slovansky barvitého hlasu a v neposlední řadě jeho záliby v českém repertoáru, který se stal těžištěm jeho umělecké činnosti v Národním divadle. Jeho sólistou je od roku 1960. Předtím jeho spontánní, přirozený talent vyzrával na mimopražských scénách....V Národním divadle vystoupil poprvé pohostinsky v roli Borise Godunova. Jeho pěvecké a herecké kvality se projevily tak výrazně, že byl angažován. Brzy se stal jedním z nejvýraznějších představitelů basového oboru. Vytvářel všechny basové role ve Smetanových operách - od Kecala po Raracha. K nejmilejším a nejtypičtějším patří jeho Mumlal, jadrný, zemitě český, přímo zářící laskavým humorem a spolutvořící slunnou atmosféru opery Dvě vdovy. Rolí jeho srdce je i Dvořákův Vodník stejně jako jeho čert Marbuel a řada postav Janáčkovských - zejména Revírník v Příhodách lišky Bystroušky a Dikoj v Kátě Kabanové. Do mozartovské interpretace se vepsal jeho temperamentní Figaro a hlavně Papageno...S komikou dona Basilia v Lazebníku sevillském, Dona Pasquala nebo Uberta ve Služce paní kontrastuje ďábelský Kašpar v Čarostřelci a dokumentuje šíři a proměnlivost Jedličkova plnokrevného herectví. s velkým zájmem se Dalibor Jedlička věnuje soudobé hudbě - především české, a to hlavně na koncertním pódiu...Podílí se na nahrávce všech Janáčkových oper pro firmu DECCA-LONDON s Vídeňskými filharmoniky a dirigentem Sirem Charlesem Mackerrasem. S operou Národního divadla i samostatně vystoupil už v mnoha evropských městech a zúčastnil se řady výzbamných mezinárodních festivalů v Praze (Pražské jaro), ve Vídni (Wiener Festwochen), v Berlíně (Berliner Fesstage), v Edinburgu, Dubrovníku. Zpíval v Athénách, Amsterodamu, Madridu, v Moskvě, v Itálii. Ale zakořeněn je svým uměním v domácí půdě.