Z komentáře Kamila Šlapáka k původnímu LP albu 1110 2486 "Jihočeská suita, Maryša, předehra" vydanému v roce 1979 v Supraphonu a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
Po Antonínu Dvořákovi se o rozvoj české hudby zasloužili i jeho dva žáci -Vítězslav Novák (1870-1949) a Josef Suk (1874-1935), kteří byli zejména před 2. světovou válkou považováni za přední představitele české moderny. Ve srovnání s lyrickým introvertem, jakým byl Suk, měl Novák univerzálnější a impulzivnější povahu. Prošel několika fázemi vývoje, z nichž nejdůležitější byl ten, během kterého se seznamoval s moravským a slovenským folklórem (sám pocházel z jižních Čech), což ovlivnilo po značnou dobu jeho práci. Kombinace lidové hudby s moderním stylem se však v jeho případě neprojevila tak divoce a spontánně jako v tvorbě Janáčkově a ani tak radikálně jako v případě Bartóka, ale spíše v podobě impresionismu, který byl však podstatnější než francouzský impresionismus. Novák měl různé zdroje inspirace: své subjektivní pocity, zejména ty spojené s láskou a přírodou a jejími prvky, v nichž často viděl ozvěnu lidských vášní, světa dětí, vlasteneckých pocitů a tak dále.
JIHOČESKÁ SUITA, op. 64, složená v letech 1936 až 1937, vznikla v pozdním období skladatelova díla. V tématu i hudbě tohoto díla opustil Moravu a Slovensko a vrátil se do rodného kraje, který se vyznačuje jakousi zasněnou krásou hlubokých lesů a četných velkých rybníků a který je spojen s mnoha historickými momenty, zejména v husitském období. Dalším impulsem pro kompozici díla byla mezinárodní situace poznamenaná hrozbou fašismu visící nad skladatelovou zemí i válkou…
Předehra MARYŠA, op. 18 pochází z "moravského období" skladatelova a byla inspirována vesnickým dramatem, velmi známým všem Čechům z románu bratří Mrštíků...Novák nepodlehl nutkání vytvořit z díla operu, ale omezil se pouze na předehru, v níž je drama jasně....