Ondřej Soukup; různí interpreti
Nejvýznamnější skladatelé české populární hudby Ondřej Soukup 2 (1986-1989)
Podobné tituly
Informace o albu
Pouze pro digitální prodej jsme připravili řadu Nejvýznamnější skladatelé české populární hudby.
Na albech celé této řady jsou skladby záměrně řazeny pouze chronologicky, bez jakýchkoli jiných ambic, než Vám tvorbu našich předních autorů populární hudby představit a zpřístupnit v co největší šíři.
Dalším skladatelem, jehož tvorbě věnujeme zaslouženou pozornost a tři tituly v naší digitální řadě, je letošní jubilant ONDŘEJ SOUKUP (*02.05.1951)
Nabídka Supraphonu vydat tuto kompilaci mě vrátila o hodně víc jak 40 let zpět. Do druhé poloviny sedmdesátých let, kdy jsem začal systematičtěji skládat. Předtím jsem hrál v nejrůznějších seskupeních, tak asi od patnácti let. Chronologicky - různé big-beatové skupiny - se skupinou Syrinx, s Colour Images, s Pavlem Sedláčkem, během studia na Pražské konzervatoři napřed s různými orchestry hrající vážnou hudbu (neb jsem chtěl být umělcem vážné hudby), pak ale s jazzovýma partičkama, s Pražským Big Bandem Milana Svobody, s jazzovým Pražským Výběrem, s Jiřím Stivínem a Michaelem Kocábem, s novovlným Pražským Výběrem a nakonec 11 let s Karlem Gottem. Celou tu dobu jsem se živil jako studiový hráč a jako aranžér. Někdy kolem roku 1993 jsem přestal hrát a už jsem jen skládal a produkoval.
Ještě na konzervatoři jsem začal psát skladby ovlivněné jazzem. Pak jsem potkal zpěvačku Marcelu Královou a pro ni jsem napsal své první písně. Posléze přišla Jitka Zelenková, Jiří Korn, Helenka Vondráčková, Petra Janů, Iveta Bartošová, Karel Gott... Mým snem bylo psát filmovou hudbu - ten se mi splnil, ale to je už jiná kapitola.
Naprosto jsem nesnášel normalizační pop a snažil jsem se proti němu vymezit. Někdy se to povedlo, někdy ne. V této kompilaci jsou příklady oba, ale neřeknu které. Račte si najít sami. Jsou zde písně, které majoritně vyšly u Supraphonu. (Proto zde třeba není skoro nic z mé spolupráce s Luckou Bílou). Když jsem je po té dlouhé době slyšel, tak jsem se někdy zděsil a někdy jsem byl docela mile překvapen. Ale všechny jsem si je více či méně pamatoval, vybavily se mi situace, za kterých vznikaly, hádky ve studiích, věčné kouření a pití káv, uplácení posádek studií, aby zůstaly přesčas, podpultové kupování profesionálních magnetofonových pásů, zoufalé zápasení s technikou, které jsme díky naprosté izolaci rozuměli jen částečně, tahání zesilovačů, bicích, pokuty za parkování před studii….
Berte to, prosím, jako dokument posouvajícího se času.
Ondřej Soukup
Diskuze k albu