Česká filharmonie, Karel Ančerl
Symfonie č.1,5
Podobné tituly
Informace o albu
Komentář z CD 11 1951-2: "Mám takový pocit, že jsem otevřel novou stránku v historii symfonické hudby," řekl dirigent Nikolaj Malko poté, co uvedl 12. května 1926 premiéru Symfonie č. 1 f moll op. 10 Dmitrije Šostakoviče (1906-1975). Dílo mladého autora - byla to jeho absolventská práce na leningradské konzervatoři - působila fascinujícím dojmem. Nebylo pochyb o tom, že se zrodil symfonik - a jak se ukázalo, symfonik doslova světového významu. Výjimečnost díla potvrzují jeho další osudy: o rok později je uvádí v Berlíně Bruno Walter, v roce 1928 ve Filadelfii Leopold Stokowski a v New Yourku Artur Rodzinski, v roce 1931 je diriguje Arturo Toscanini. Symfonie, která tak bezpříkladně zaujala svět, obsahuje už některé osobité rysy Šostakovičova stylu: tragický patos ve smutečních pasážích volné věty, rozhodnost a energii v pochodových rytmech věty první, grotesku a ironický odstup ve scherzu; v celkovém pojetí pak je jeho symfonie dramatem s katarzním vyzněním...
Při bouřlivém rozvoji svého talentu naráží Šostakovič současně na překážky: jeho hudba je stále častěji kritizována jako protilidová a dochází to tak daleko, že IV. symfonii (1935-1936) nenechává raději vůbec provést. Zlověstnou kritiku z ideologických pozic zveřejňuje Pravda v roce 1936 v pověstném článku Chaos místo hudby. Tehdy se Šostakovičovo sebevědomí láme a autor se podřizuje státnímu diktátu. Svou Symfonii č. 5 d moll op. 47 (1937) píše jako pokání - je to jeho cesta do Canossy. Je přijat na milost a po premiéře v Leningradě (1937, dirigent Jevgenij Mravinskij), která se konala pro stranický aktiv, náležitě oslaven. Teprve v poválečných letech vystupuje Šostakovič z bludného kruhu stranických nařízení a norem a v závěrečné etapě své tvorby (v posledních kvartetech a symfoniích) komponuje bez zábran podle svého svědomí - díla té doby jsou věrným obrazem jeho nešťastného lidského údělu.
V. symfonie je ovšem skladbou velké koncepce, ale míří už jinam než symfonie IV. a úspěšná opera. Autor ji zaměřuje na lidské hodnoty: "Chtěl jsem v symfonii ukázat, jak se řadou tragických konfliktů ve velkém vnitřním duševním zápase utvrzuje optimismus jako světový názor." V čase bezohledných stalinských čistek to bylo gesto silně idealistické, zastíralo - nesporně bona fide - tragickou sovětskou skutečnost, nicméně nalezlo opět ve světě mimořádný hlas, např. v zájmu Toscaniniho a mnoha jiných světových dirigentů a orchestrů.
(Sleeve-note Karel Mlejnek, 1994)
Hi-Res verze alba: WAV / 192 kHz / 24 bit.
Diskuze k albu