Martin Brunner je vyhledávaným flétnistou, prošel významnými skupinami jako Jazz Fragment, Znamení dechu nebo Pražský Big Band a zejména Kontraband, ale hrál i v rockové skupine Spektrum. Je vyhledávaným vernisážovým specialistou a účinkoval na zahájeních výstav předních českých výtvarníků (Vladimíři Renčín a Suchánek, Ivan Ouhel Aleš Lamr, Jiří Slíva, Pavel Roučka a další).
Improvizovaná sólová vystoupení mu umožnila zkoušet nové náměty, melodie, kdy se Martin Brunner pokouší tóny namalovat jako grafiku nebo obraz. Vzniklá ryzí hudba pro danou chvíli obvykle zazní a odplyne. Nicméně z improvizací vzniklé miniatury se po čase staly základem pro tuto desku a sám autor už ani neví, jakými obrazy se která improvizace inspirovala. "Improvizující svět hudebních obrazů jazzové hudby je," jak píše Vladimír Kouřil na obalu alba: "shodně neopakovatelný a nekonečný, jako svět realistických i abstraktních obrazů malířů a grafiků."



Ze všech hudebních uměleckých disciplín jedině jazz, díky tomu, že jeho nezbytnou součástí je improvizace, dokáže nabídnout hudbu tvořenou totálně bez přípravy a bez jakýchkoli dalších formálních, či jiných omezení. Předpokládá to ovšem tvořivého, zkušeného a erudovaného interpreta. Jakákoli hudba je zjednodušeně řečeno vyplňování nějakého časového úseku tóny vyluzovanými hudebními nástroji nebo hlasem. Zazní tak hudba, která může být krásná, komplikovaná, srozumitelná, hlasitá, laciná, prostá, účelová, scénická, líbezná a tak podobně, stává se také, že může být tzv. výsostně umělecká nebo úplně blbá. Ve volné improvizaci může být toto vše, čím hudba disponuje obsaženo. Nemá smysl takovou hudbu hodnotit podle jakýchkoliv kritérií. Nejlepší je ji nechat prostě působit. Taková hudba je i není. Je to šlápota v písku, kterou v zápětí zaleje další příboj. A to umí jen jazz.
Milan Svoboda