Česká filharmonie, Karel Ančerl
Mahler: Symfonie č. 1 D dur, Titán
Podobné tituly
Informace o albu
Z bookletu CD SU 1953-2: Konec XX. století přináší zvýšenou vlnu zájmu o Gustava Mahlera (1860-1911). Úchvatné vize a obrazy tohoto skladatele předjaly naši epochu, byly proroctvím záhy vyplněným. Sto let po vzniku Mahlerových symfonií promlouvá k nám tato hudba s nezmenšenou intenzitou. Mahler, podobně jako Beethoven, stál na rozhraní dvou epoch. Osamocen ve svém úsilí, také lidsky ve značně komplikovaných vztazích ke svému okolí, dal výraz svému znepokojení, své úzkosti z tohoto světa. Tvořil svá díla s vědomím, že bude skutečně slyšen a ve svých tvůrčích záměrech pochopen až ve vzdálené budoucnosti.
Do světa symfonické hudby vstoupil Mahler, sám operní dirigent a autor řady půvabných písní, svou Symfonií č. 1 D dur "Titán". Její novost - netradiční užití orchestru i zvláštní charakter jednotlivých vět způsobily Mahlerovi nebývalé potíže. Po desetiletí bojoval marně o skladatelské uznání, zatímco jeho dirigentská sláva rostla. Nezkrotná prudkost, s níž autor nechává explodovat ohňostroj orchestrálních hlasů, svévole, s níž posluchače zanechává po celé dlouhé plochy hudby v napjatém očekávání, v tajuplném přítmí, v němž nevládne melodie, ale jen barevné předivo hlasů - to vše vedlo tehdejší publikum i kritiku k zuřivému odporu. Dnes patří I. symfonie k nejhranějším. Představuje se tu Mahler romantik, bez pozdějších metafyzických podtextů a katastrofických vizí. Je to však od prvního tónu typický Mahler se všemi charakteristickými rysy zvukového i formálního řešení.
První věta před námi rozvíjí obraz probouzející se přírody. Z tajemných tremol se rodí útržky melodií, probleskující trubkové signály a kvartový motiv kukačky v klarinetu. Jen pomalu se rozbíhá hlavní téma, které cituje píseň "Ging heut morgens übers Feld" z cyklu Písně potulného tovaryše. Téma se stupňuje k velké symfonické gradaci a z klidné pohody je náhle živelná hudba, překypující citem a mladistvou odvahou až k zběsilosti. Druhá věta je rakouských lidový tanec, rázovitý ländler. Přízračná je nálada třetí věty. Pochrmurný kánon basových nástrojů, do něhož jako ironický škleb proniká parodie na smuteční pochod. Překrásný střední díl je opět citací vlastní písně "Die zwei blauen Augen". Dramatické finale symfonie, jež označil autor za "výkřik hluboce zraněného srdce", končí triumfálním chorálem v lesku žesťových nástrojů…
(sleeve-note Ladislav Ščerbanič, 1995)
Hi-Res verze alba: WAV / 192 kHz / 24 bit.
Diskuze k albu