Ivo Žídek
Ivo Žídek Operní recitál
Upozornění: Zvýrazněny jsou skladby, na kterých se podílel umělec Jan Rožánek. ×
Podobné tituly
Informace o albu
Z komentáře Jiřiny Jiráskové k původnímu LP albu 1116 3319 "Národní umělec Ivo Žídek Operní recitál" vydanému v roce 1984 v Supraphonu a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
Národnímu umělci Ivo Žídkovi náleží v české hudebním životě mimořádné místo. Vždyť Žídek jako pojem operního interpreta existuje v dějinách našeho operního umění (a nejen v nich) téměř celá čtyři desetiletí. Tak velké časové rozpětí a tak široká rozmanitost umělecké práce, jak jsme toho svědky z jeho uměleckého životopisu, není jev samozřejmý ani obvyklý....Setkání s ním (Zdeňkem Chalabalou) mělo pro Ivo Žídka osudový význam; nejen proto, že se Chalabalovou zásluhou před ním poprvé rozevřela opona a on stanul tváří v tvář obecenstvu, ale především proto, že se osobnost tohoto vynikajícího dirigenta stala v příštích letech jedním z hlavních elementů, který jej vedl vpřed. Massenetův Werther, první role nového, devatenáctiletého sólisty ostravské opery, předznamenal dlouhou a krásnou spolupráci mladého pěvce a zralého umělce, jakých bohužel nebývá na operním jevišti mnoho....Také v Národním divadle zaujal Ivo Žídek záhy výsadní postavení, třebaže mu bylo tenkrát - v roce 1948 - teprve dvaadvacet roků. Začlenil se do souboru silných jedinců a každým představením, každou novou úlohou dokazoval, že mu může nabídnout vklad své průbojné generace.... Byl svědomitý a pohotový - obojí do značné míry ovlivnilo Žídkův vstup na zahraniční scény. Stalo se tak navíc v době, kdy tu vystoupení českého umělce nebylo obvyklé ani samozřejmé. Na scéně vídeňské Státní opery si narychlo nastudovanou titulní roli ve Verdiho Donu Carlosovi otevřel cestu k několikaletému úspěšnému působení, kterým si rozšířil repertoár (Offenbach, Puccini, Strauss, Poulenc) a jež mu pomohlo k dalšímu pozvání světových scén (Španělsko, Buenos Aires, New York, Monte Carlo, Dubrovník, Holandský festival, Berlín, Stuttgart atd.)...Bylo už řečeno, že hlavním znakem repertoáru Ivo Žídka byla stylová a pěvecko-oborová šíře. Situace na naší první operní scéně, která nikdy nepřála pěvecké specializaci, nedovolila ani Žídkovi, aby si vybíral výhradně lyrické a mladodramatické role, příbuzné svému povahovému naturelu. Snad tím v uměleckém životě leccos ztratil, ale možná ještě více získal: od smetanovských milovníků, kteří nepochybně představují jeden z hlavních vrcholů jeho práce, dostal se až k hrdinům janáčkovským, jeho představitelské umění nalezlo přirozené uplatnění v operách Bohuslava Martinů, dokázal vzdát hold italské kantiléně, od Mozarta podnikl smělou cestu až k Wagnerovi...Umění dvacátého století včetně tvorby soudobé mělo a má v Ivo Žídkovi vždy oddaného interpreta. Velká éra Ivo Žídka poznamenala české operní a celé naše pěvecké umění výrazným způsobem. Teprve časový odstup odhalí její skutečný význam, pomůže nám ocenit zásluhy jedince. Nepochybujeme o tom, že osobnost Ivo Žídka bude i tenkrát patřit k nejsvětlejším kapitolám hudebního života našich dnů.
Diskuze k albu