Eponymní album brněnské zpěvačky Dáši Ubrové přináší na domácí hudební scénu spojení šansonu, jazzu, blues, latinsko-americké hudby a rocku ve svébytné podobě. Zpěvačka nespoléhá na profesionální textaře, ale na vlastní autorskou schopnost nejlépe vyjádřit svoje pocity a dojmy, které citlivě vkládá do zpívaného sdělení. Posluchače zaujme čistá intonace, jasná výslovnost a zajímavý feeling, který je pro vyjádření vlastních impresí, ale i expresí zásadní. Pokud si tedy chcete navodit příjemnou, lehce melancholickou atmosféru při poslechu, vybrali jste si nejenom dobře ztvárněný projekt, ale vlastně i roční období, kdy v podzimních pastelových barvách přírody tato poloha vnitřně i navenek srozumitelně vyjadřuje duši této hudby. Doprovod tvoří skupina mladých talentovaných hudebníků, pod vedením skladatele a aranžéra Vojtěcha Svatoše a kytaristy Pavla Šmída, kteří dokázali zajímavě skloubit podmanivé texty s vícežánrovou hudbou. Dáša Ubrová si zachovává dostatečně silný vlastní hudební terén, nicméně tu a tam v nepřímých konotacích slyšíme lehké vibrace Zuzany Navarové, aniž by se Dáša Ubrová snažila navázat na její odkaz nebo ji nabídnout jako nezpochybnitelný vzor. Především je to hudba, která se vzdaluje mainstreamovému popu, kterou jsou zahlcena komerční rádia. Je to hudba určená pro citlivějšího a vnímavějšího posluchače, který hledá v hudbě intimní prožitek. Dáša Ubrová má dostatek vlastního nepodplatitelného vkusu a lze říci, že nepatří do kategorie těch interpretek, které by se nechaly zlákat lukrativní nabídkou do komerčního muzikálového marastu. Na druhé straně není jednoznačnou představitelkou nějaké hudební avantgardy nebo alternativy. Svou hudbu dělá poctivě, zaujatě, přirozeně bez nějakých ambicí omračovat a oslňovat a lze ji doporučit k poslechu.