Různí interpreti
Historie psaná šelakem - Harmoniko, hraj I. Nahrávky z let 1930-1943
Podobné tituly
Speciální podstránky
Informace o albu
HARMONIKO, HRAJ - 1 Nahrávky z let 1930 - 1943
Měchová harmonika - nebo též jazýčkový aerofon - se jakožto hudební nástroj používá v zásadě ve dvou provedeních: diatonickém (lidově zvaném heligonka) a chromatickém. V této sestavě melodií nahraných na gramodesky v první polovině dvacátého století uslyší laskavý posluchač oba typy harmonik jak sólově, tak i jako dominantní součást různých hudebních souborů.
U sólových snímků někdy nahrávací společnosti ani nepovažovaly za nutné uvádět na etiketách jména interpretů, u jiných je sice jméno interpreta uvedeno, žádné bližší podrobnosti však již o něm zjistit nelze - což je i případ harmonikáře Ladislava Zajíčka, který tuto sestavu zahajuje sólovou interpretací skladby "Sáša" z pera neznámého autora. I když podle údaje na etiketě má tato kompozice být polkou, prstoklad jejího interpreta připomíná spíš sovětskou častušku.
Další kategorii harmonikářů pak představují muzikanti, kteří si ve své době získali značnou oblibu - například Franta Poupě (tracky 6, 9, 24) se stal počátkem třicátých let vítězem celostátní soutěže o "Krále harmonikářů" a František Blahník proslul jako skladatel i harmonikář a tvořil polovinu známé dvojice pražských pouličních zpěváčků Blahník & Gratz (12, 14, 16, 20, 21, 23, 25). František Vyhnal (15) nahrával své gramodesky v roce 1937 jako čtrnáctiletý virtuos na harmoniku, vyznamenaný tehdy v celostátní soutěži harmonikářů.
Poněkud výjimečné postavení má v této sestavě Čechoameričan Václav Albrecht (19): v USA nahrával gramodesky již od počátku dvacátých let minulého století jako harmonikář v řadě známých orchestrů, později pak i s vlastními soubory Albrechtovo hudební trio, Hudební kvartet Albrechta, Václav Albrecht a společnost či Albrecht Schrammel Orchestra. Koncem třicátých let zavítal i se svou harmonikou do Prahy a v nahrávacím studiu firmy Ultraphon natočil několik sólových snímků.
Tuto sestavu uzavírá Lidový soubor A. Novotného se zpěvem Čebišova dua jako příklad lidové tvorby a její interpretace způsobem, který nacházel své publikum hlavně v restauracích nižších cenových skupin. Na etiketách gramodesek značky Esta podobné skladby vycházely s označením "Pražská periferie zpívá"
Vybral, sestavil a komentář napsal producent řady Historie psaná šelakem Gabriel Gössel
Diskuze k albu