Různí interpreti
Historie psaná šelakem - Rytmus je náš kamarád aneb Swingové opojení na gramodeskách značky Esta 1940-1945
Podobné tituly
Speciální podstránky
Informace o albu
Rytmus je náš kamarád
aneb
Swingové opojení na gramodeskách značky Esta 1940-1945
Po několika málo nahrávkách z let 1937-1938 si na přelomu třicátých a čtyřicátých let minulého století již definitivně našly cestu do nahrávacích studií domácích gramofonových firem nově se profilující české taneční orchestry vzývající swingovou hudbu. Na swingové horečce se tehdy úspěšně přiživovali i někteří skladatelé populárních písniček typu výrazně odlišného, jako například hvězdný autor operetní a filmové hudby meziválečného období Jára Beneš. Zde je ovšem třeba poznamenat, že swingový potenciál jeho kompozic se realizoval hlavně v jejich názvech - viz např. foxtroty My tancujeme swing či Každý tančí jenom swing.
Oč byl nástup swingu v tehdejším Československu oproti okolním zemím opožděnější, o to výraznější byly některé jeho projevy, a to zvláště v nahrávkách na gramodeskách značky Esta. Po roce 1939 tato firma zřídila zvláštní řadu nazvanou Swing-série pro "hot" snímky orchestru kapelníka Emila Ludvíka, o něco později i Sérii rytmus vyhrazenou pro orchestr Bobka Bryena. V roce 1942 byla ohlášena nová podoba etiket gramodesek značky Esta graficky kopírující etikety dovozových jazzových desek značky Brunswick, jež měla být vyhrazena "hodnotné taneční hudbě bez zpěvu v podání našich nejlepších orchestrů. Repertoár této serie bude sestaven ze stěžejních skladeb dokonalé taneční hudby…"
Náš výběr swingových nahrávek na etiketě Esta z doby tzv. Protektorátu Čechy a Morava zahajují dva snímky se zpěvem Zdeny Vincíkové, jejichž názvy jsou typické pro tehdejší hudební styl doprovodných orchestrů Emila Ludvíka a Jaroslava Maliny. Civilní zpěvní projev této vokalistky osciloval mezi šansonem a swingem, běžné taneční šlágry nazpívala ve stejné době i pro konkurenční gramofonovou firmu Ultraphon s orchestrem R. A. Dvorského.
Poměrně uvolněným a spontánním swingovým projevem vládla populární vokální skupina Lišáci, která vystupovala a nahrávala gramodesky většinou za doprovodu vlastní rytmické skupiny, případně s orchestrem Jaroslava Maliny. Z dalších zpěváků zastoupených na našem výběru jmenujme Josefa Měkutu-Kamenického, který pro firmu Esta nazpíval téměř tři stovky snímků, dále pak tehdy začínajícího a později nesmírně populárního Rudolfa Cortése (oba dříve byli členy trampské vokální skupiny Zlatá hvězda), nebo tehdejšího člena Nového divadla tenoristu Jindru Lázničku, z gramodesek známého v nahrávkách tanečních písniček již od konce dvacátých let.
Kromě zpívaných swingových melodií obsahuje tento výběr i několik instrumentálních foxtrotů. Svižný Půlnoční swing (nepochybně silně inspirovaný skladbou In the Mood z repertoáru orchestru Glena Millera) složil její autor Miloslav Ducháč ve svých sedmnácti letech. Její název byl na příkaz okupačních úřadů (zákaz používání angličtiny) později upraven na Půlnoční hudba - pod tímto titulem ji v roce 1944 natočil orchestr Karla Vlacha. Tato skladba dodnes přestavuje svou formou a náladou kompozici typickou pro vrcholné období swingu v českých zemích. Naopak poněkud posmutnělou formu swingového projevu přináší na závěr zařazená úprava původně koncertní kompozice Ference Liszta Sen lásky v podání instrumentální skupiny Karla Moravce.
Na úplný závěr jsou jako bonus - a pro porovnání - zařazeny dvě dobové nahrávky swingových skladeb českých autorů z produkce gramofonové firmy Columbia. V provedení německého tanečního orchestru Hanse Rehmstedta a se zpěvem tenoristy Karla Ctibora byly obě natočeny v roce 1941 v Berlíně. Swingové nadšence je třeba upozornit na brilantní sólo německého saxofonisty Benny de Weilleho, zaznívající ve foxtrotu Annie, který přední meziválečný autor populárních písniček Josef Stelibský složil pro filmovou komedii Provdám svou ženu.
Vybral, sestavil a komentář napsal producent řady Historie psaná šelakem Gabriel Gössel
Diskuze k albu