Jiří Verberger
Jazzové klávesy Jiřího Verbergra
Podobné tituly
Informace o albu
Z komentáře k původnímu LP albu 1015 3107 Jazzové klávesy Jiřího Verbergra vydanému v Supraphonu v roce 1982 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
"Nestorem našich jazzových klavíristů a jedním z nejlépe technicky a improvizačně vybavených je JIŘÍ VERBERGER. Ačkoliv hraje již řadu let v nočním podniku pouze se sólovým houslistou, tedy bez rytmického doprovodu, neztratil nic ze svého dravého swingového způsobu hry a je radost si ho poslechnout...Je jen škoda, že neslyšíme tohoto klavíristu více na koncertním pódiu. Není to tak trochu jeho pohodlnost?" - tak Verbergera hodnotil a zároveň se i tázal Miloš Bergl už ve sborníku "Taneční hudba a jazz 1960". Na Berglově stručné charakteristice není od té doby třeba ničeho měnit; nic se však, bohužel nezměnilo ani jeho (tehdy ještě včas položenou) otázkou. Jiří Verberger do nahrávacího studia pozván nebyl a jako skromný, lidsky neprůbojný a snad vskutku již i trochu zpohodlnělý padesátník o podobnou poctu ani neusiloval. A tak legenda o jazzovém pianistovi takového formátu, že si mezi svými vrstevníky dokonce vysloužil pověst "bílého černocha", daleko předstihla zvukovou dokumentaci jeho skutečných hudebních výkonů...Jediným vskutku sólovým Verbergerovým záznamem na standardní desce zůstala pouze jeho skladba IMPROVIZACE, vydaná Ultraphonem roku 1941. Na mikrodeskách se Verbergerův klavír drobně blýskne jen v nahrávce Docela všední, obyčejný den, příležitostně pořízené s Combem Dr. Jana Hammera v r. 1959. Pak ještě pár snímků pro rozhlas (dnes už, bohužel, smazaných), několik nezjistitelných amatérských záznamů v soukromém vlastnictví a účinkování v televizním seriálu Jazzový herbář z roku 1971. (Z tohoto televizního dokumentu jsme pro naši vzpomínkovou desku převzali jeho závěr - a to i s komentářem Luďka Hulana, bohužel již rovněž zemřelého). Donedávna se zdálo, že je to vskutku vše. Nebylo. Telefon, který se na mém stole ozval až dost dlouho po Verbergerově smrti, ohlásil návštěvu výtvarníka Svatopluka Pitry. A pan Pitra s sebou přinesl půldruhahodinový magnetofonový pásek, který jsme si s velkým zájmem přetočili. Ukázalo se, že na katedře kresleného filmu na pražské UMPRUM potřebovali někdy na rozhraní 60.-70. let hudební podklady k studijním filmovým pracím posluchačů a že si za tímto účelem vyžádali Verbergerovu pomoc. A Jiří Verberger vskutku sáhl do přebohaté pokladnice svého repertoáru, hrál a také zpíval, anglicky i česky. Neoficiální prostředí zřejmě napomáhalo k jeho úplnému muzikantskému uvolnění. Škoda jen, že mnohde příliš bolestně pociťujeme nedostatky amatérského snímání. U několika skladeb nahrávka dokonce náhle končí (srv. zařazenou nahrávku Basie's Boogie): jednoduchému magnetofonu došla nepozorovaně páska - a my tedy můžeme už jen hádat, jak asi Verberger svou improvizační stylizaci dále stupňoval a zakončil. Ze srovnání prvých dvou snímků, zařazených na naší retrospektivní desce, lze ostatně odvodit jedno příznačné zjištění. Jak ukazuje již ultraphonská nahrávka IMPROVIZACE (1941) i privátní snímek KLOBOUK VE KŘOVÍ (asi 1956-57) se zpěvem E. F. Buriana a neznámým basistou; Verbergerův projev zůstával již od mládí pevně fixován a ani lety se nijak podstatně neměnil. Vycházeje z harlémského klavírního stylu, stával se Verberger svými kolorujícími pasážemi, "vypichovanými" breaky a perlivými tremoly v pravé ruce, jakož i strojově sázenými přiznávkami levé ruky... až překvapivou paralelou černošských pianistů - zvláště ovšem umělcova oblíbeného Fats Wallera. Jak svědčí i několik zde zařazených ukázek bluessových a boogie-woogie stylizací, měl Verberger blízko také k dalším autentickým projevům černošské hudebnosti...Jazz "byl v něm" a on sám patřil naplno jazzu - jako jeden z nejvýraznějších našich swingových (a vskutku swingujících) hudebníků. V tom, že už od 30. let dokázal - ať jako pianista, tak i jako schopný aranžér - tyto nové jazzové vlivy zprostředkovávat českému prostředí a podílet se tak na jejich nezbytné, byť jen pozvolné asimilaci, tkví také Verbergova trvalá a historicky nepominutelná zásluha...
Josef Kotek
JIŘÍ VERBERGER (*28.8.1913 - †2.11.1973)
Diskuze k albu