Z komentáře k původnímu LP albu 1113 4173 vydanému Supraphonem v roce 1987 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně v Supraphonu:
Z devadesáti osmi skladeb, které obsahuje seznam známého díla Karla Vacka, je dvacet čtyři pochodů nebo pochodových písniček. Pochod byl pro Vacka více než nezbytným denním chlebem vojenské hudby, v níž strávil pět let své muzikantské školy: představoval pro něho začátek hudební abecedy, která se stala náplní jeho života. Jeho první hudební zážitky byly spojeny s vojenskými kapelami, vyhrávajícími do pochodu v libereckých ulicích nebo cestou od kasáren v Černínském paláci přes Hradčanské náměstí Nerudovou ulicí až na druhý konec Karlova mostu...Na formě pochodu si Vacek také cvičil svou skladatelskou dovednost, když jako příslušník vojenské hudby, převelené z Prahy na tehdejší Podkarpatskou Rus, črtal pro své kamarády přímo do hlasů nové a nové variace na standardní schéma, které tak dobře znal. Sám už nevěděl, kolik kolegů, odcházejících do civilu nebo odvelených k jinému útvaru, od něho na cestu dostalo nový původní pochod, aby do svého nového působiště nepřišli jen tak s holýma rukama. Proto náš odkaz na "známé dílo" v první větě našeho textu: je velmi pravděpodobné, že v archivech vojenských hudeb nebo ve starých almarách s notami po dědečkovi-vesnickém kapelníkovi leží ještě dnes rozepsáno v hlasech hezkých pár pochodů, neopatřených ani názvem ani jménem autora. Četař vojenské hudby Karel Vacek jich vysypal z rukávu pěknou přehršli v létech 1918.1924 jako něco, co bylo součástí běžně každodenní praxe - dávno předtím, než se na své komponování začal dívat trochu jinýma očima...Pochody, které jsou obsaženy na této desce, jsou už plodem pozdějšího období. Na svou lásku v této formě nezapomněl Vacek ani, když už se stal profesionálním skladatelem a autorem tang, polek a valčíků, které patřily k největším šlágrům své doby. Ani když byl členem R. A. Dvorského Melody Boys, nepřerušil spojení s kapelníky vojenských dechových hudeb, a šest instrumentálních pochodů, obsažených na této desce, bylo určeno především pro ně. Nejstarší z nich je "Bělohorský" z roku 1932; "Divizní" a "Nástupní" jsou plody vzrušeného období v létech 1938 a 1939, kdy Vacek v rámci mobilizace opět na čas oblékl vojenskou uniformu."Hlasatel" vznikl roku 1941, "Klubovní" z roku 1946 byl věnován fotbalovému klubu v místě tehdejšího Vackova bydliště, a "Pochod branců" z roku 1954 je vlastně posledním ryze instrumentálním pochodem svého autora. Ale vedle instrumentálních pochodů měla ve Vackově tvorbě důležité místo pochodová písnička....Vackovy pochodové písničky čerpaly své náměty z jeho vzpomínek a zážitků. "U našich kasáren" a "Bříza zelená" jsou zase plodem vzrušené atmosféry v letech 1937-1939, "Čtyři páry bílejch koní" z roku 1940 inspirovalo vyšperkované spřežení ve Vysokém Veselí, kde bydleli Vackovi rodiče, v textu "Hej, panímámo" (1941) se ozývá stará lidová touha po zachování a pokračování rodu. Nejpozoruhodnější je snad historie písničky "Kalná voda" z roku 1942. Její text á jadrnost prosté lidové písničky o lásce - ale jeho první verš je přitom přímým citátem jednoho z burcujících projevů zahraničního rozhlasu v době heydrichiády. Pochodová písnička "Zůstaň tu s námi, muziko česká", nejmladší skladba na této desce, vznikla roku 1961 jako Vackův příspěvek do tehdejších diskusí, prorokujících naší lidovce blízký konec. Písnička sama prokázala nesporně větší životnost než názory tehdejších prognostiků dalšího vývoje naší populární hudby. A podobnou životnost prokazují dodnes i ostatní pochody, které tato deska přináší.
Lubomír Dorůžka