Dobré melodii, skladbě, nebo harmonii nezáleží, v jakém převlečení spatří světlo světa; jestli jako symfonická věta, rocková skladba, nebo sólová linka foukací harmoniky. Když je zpěvná, milá, chytlavá a nápaditá, prosadí se vždy. Martin Kratochvíl po desetiletí hraje a píše muziku pro svou legendární kapelu Jazz Q, ale i pro akustické trio s americkým kytaristou Tony Ackermanem a íránským percussionistou Imranem Musou Zangim. Často se stejné skladby objevují v akustické i elektrické verzi a v obou se dobře poslouchají. Na novém CD Siločáry ale dochází k radikální změně. Oba světy – akustický i elektrický – zde splývají v hutné hudbě neznající omezení. Bottleneck Ackermanovy akustické kytary zní v kontextu elektrické rytmiky Jazz Q i dalších hostů, střídají se komornější nosné harmonie i pasáže rockové dravosti. Rodí se jedna nová hudba.