Zpěvák populárních písní, operetní a později i filmový herec Jindra Láznička (1901- 1970) se původně vyučil cukrářem a pekařem. Svou divadelní dráhu zahájil jako ochotník v roce 1919 v Pel-hřimově v České činohře, brzy nato se stal členem operního souboru Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, kde účinkoval v letech 1921-1923. Krátký čas vystupoval v menších úlohách v Moravském divadle v Olomouci a poté v Praze v různých operetních a revuálních divadlech, například po boku komiků Ference Futuristy a Járy Kohouta ve smíchovské Aréně. Koncem dvacátých let si Láznička přivydělával také u Vojty Mertena v jeho kašpárkovských představeních pro děti, pořádaných na scéně pražského Osvobozeného divadla. Sezony 1932-34 ho zastihly na scéně Malé operety na pražských Vinohradech, větší herecké a pěvecké příležitosti ale dostal až v Novém divadle režiséra a herce Oldřicha Nového, kde v letech 1935-1945 vystoupil po boku tohoto našeho někdejšího prvního filmového a divadelního milovníka v šestnácti hudebních komediích.

Jako zpěváka údajně Lázničku objevil kapelník a skladatel František Šmíd, s jehož orchestrem také mladý tenorista natočil v Berlíně v letech 1928-1930 své první gramofonové snímky pro německou etiketu Kalliope, z nichž některé o něco později přelisovala na své první gramodesky i tehdy nově založená česká firma Esta. Pouze na asi jedné třetině z celkem třiceti snímků, které nazpíval pro etiketu Kalliope, je Láznička uveden pod svým jménem, na zbývajících se ukryl pod pseudonymy J. Pražák nebo L. Jindra. Na několika málo z těchto nahrávek byla jeho partnerkou Američanka českého původu Olga Rubinová, která v té době dlela na návštěvě s folklorním souborem v ČSR.
Největší počet nahrávek má Láznička na gramodeskách hlavní etikety německého koncernu C. Lindstrom AG, kterým byla značka Parlophon. Na snímcích pro tuto etiketu, které natáčel většinou v Berlíně, ho doprovázel hlavně taneční orchestr kapelníka Otto Dobrindta, na snímcích natáčených pro tuto etiketu v Praze ho doprovázely Jazz-orchestr divadla Varieté řízeny K. Pečkem, Aréna Jazz kapelníka Jaroslava Jankovce či Taneční orchestr Kumok-Sattler kapelníka Osipa Kumoka. Od roku 1931 Láznička v Berlíně nahrával gramodesky také pro česká zastoupení gramofonových firem Kristall a Odeon. V Praze pak do roku 1942 nazpíval desítky písniček na gramodesky značek Esta, Ultraphon a HMV, z nichž některé také otextoval.
Od konce třicátých let se začal Láznička objevovat také ve filmu - celkem si zahrál ve více než třiceti českých a dvou slovenských filmech. Ve čtyřicátých letech přesunul své umělecké působiště na Slovensko, kde účinkoval jako starokomik v operetním souboru Slovenského národního divadla.

Vybral, sestavil a komentář napsal producent řady Historie psaná šelakem Gabriel Gössel