JOHANNES BRAHMS (1833-1897) se narodil v Hamburku. V necelých třiceti letech navštívil prvně Vídeň, ve které se později usadil a dokonale splynul s jejím prostředím. Jeho umění bylo seversky vážné, ba i drsné, citově hluboké, neokázalé a mužné. Pokud se v něm vůbec vyskytne humor, bývá bodrý. Celým svým založením byl Brahms romantik, vyjadřoval se však s uměřeností, vlastní klasicismu, a s polyfonní dovedností, hodnou největších zjevů barokních. Jako poslední z Bulewovy trojice "velkých B německé hudby", Bach - Beethoven - Brahms, měl tedy Brahms něco z obou předešlých B. Nebyl průkopníkem nových směrů, spíše jen shrnoval a dovršoval, ale jeho ústa k minulosti neměla nic společného se zpátečnictvím, které mu bylo někdy předhazováno. Brahmsova hudba zůstala svěží a její obliba ve světě stále roste. Nejhranějším Brahmsovým dílem zůstává nesporně Houslový koncert, který patří k těm nejpřednějším a počtem provedení daleko předčí i jeho dva koncerty klavírní a dvojkoncert pro housle a violoncello. Hned za ním následují čtyři vynikající symfonie. Rozsáhlé je Brahmsovo dílo komorní, písňové a klavírní. Z vokálních skladeb je nejznámější Německé rekviem. Stoupající úspěchy stěžejních prací vyvolávají ovšem zájem i o skladby dosud méně hrané. Variace na Haydnovo téma, Rapsódie a Pohřební zpěv k nim patří. Nejčastěji se z nich dávají Variace, méně Rapsódie a nejméně Pohřební zpěv. Podle vzniku je jejich pořadí právě opačné...
Karel Šrom