Konec roku 2002 opět přinesl změnu na postu kytaristy. Odešel Maťo Mišík a na jeho místo nastoupil Vladimír Bár, který je součástí sestavy Tata Bojs dodnes.
V červnu roku 2004 vyšla dlouho očekávaná nová deska pojmenovaná Nanoalbum.
Nahrávka vznikala téměř deset měsíců převážně v tehdy novém studiu skupiny na domovské Deltě, a zařadila se po bok předchozích úspěšných alb Futuretro či Biorytmy, které již naznačily cestu Tata Bojs ve hledání sjednocujících témat pro každé jejich nové album.
A v čem se novinka odlišovala od svých předchůdců? Tata Bojs album sami popisují jako koncepční s vědomím toho, že koncepční může být album z mnoha hledisek a svým způsobem byly koncepční i některé předchozí desky. Koncepčnost Nanoalba spočívá v tom, že jako celek vypráví příběh. Co se "žánru" příběhu týče, jedná se o kombinaci sci-fi, low-fi, krimi a romantiky okořeněné komediálními prvky. Příběh alba se z určité části odehrává v takzvaném "nanosvětě" - v nepředstavitelně malých rozměrech uvnitř lidského těla. V něm jezdí "nanoboti" podobní ponorkám, které zvenku řídí člověk - nanopilot. Více o ději, zápletce, postavách a technologiích se posluchači mohou dozvědět z dvanácti písniček samotného Nanoalba.
Ohlasy na Nanoalbum byly nesmírně pozitivní a nejviditelnějším momentem bylo asi udělení čtyř Andělů za rok 2004, což je dodnes rekord Tata Bojs.