Různí interpreti
Jaroslav Ježek 1906-1942
Upozornění: Zvýrazněny jsou skladby, na kterých se podílel umělec Jaromír Nohejl. ×
Podobné tituly
Informace o albu
Z komentáře k původnímu kompletu LP alb 81 0785-1 vydanému Pantonem v roce 1988:
Skladatel, jehož dílo přináší tento komplet, patří k typickým zjevům meziválečné éry, ale vykazuje zcela originální rysy, které nepodléhají jen dobovým tendencím, i když se s nimi v podstatě ztotožňují. Jeho zvláštností je, že sloučil ve své osobnosti kvas této hektické doby i s jejími protiklady a to bezděčně, aniž o to sám usiloval. JAROSLAV JEŽEK (*25.9.1906- † 1.1.1942) vyrostl v prostředí a v kulturním ovzduší tehdejší Prahy a na povahu a rozvoj jeho umění měl nemalý vliv i jeho život, svým způsobem mimořádný...
Narodil se 25. září 1906, v týž den, měsíc a rok jako Šostakovič, v rodině drobného žižkovského řemeslníka. Dítě bylo postiženo na pravém oku šedým zákalem a přišlo o ně při nezdařilém operačním zákroku ve věku tří let. Zákal se přestěhoval do oka levého, k jehož dalšímu léčení už rodina nedala souhlas. K tomu se přidružila lehká nedoslýchavost a zvýšil se krevní tlak. Hlavní pohroma zatím zůstávala skryta: vadná ledvina dovolila život jen do pětatřiceti let...
------------------
...Zdá se tedy, že se v jeho celkové tvorbě vyskytují dva bloky od sebe odděleně a cizí. Současníkům připadalo podivné a přirozené, že jeden člověk mluví dvojí řečí zcela odlišnou. Nepřihlíželo se ovšem k tomu, že hudba je skutečně rozštěpena a on stanul na obou územích. O to se sice pokoušeli i jiní, ale vždy jen zkusmo a ne s trvalými výsledky. Zde je každá část Ježkovy tvorby autonomní, samostatná, ucelená, dovršená a sebejistá. Vyskytly se přirozeně styčné body, jako vliv jazzového ducha v raných písních či vědomý jazzový citát v poslední části Malé klavírní suity /1928), nemluvě o scénických hudbách, které tvoří mezižánr a kde jde víc o vtip než o styl, i když tady plýtvá melodickou štědrostí a nápaditostí charakteristik (ke hrám Goldoniho, Holberga, Chestertona, Vančury, Cocteaua)...
........................
...Nedočkal se ani provedení své Sonáty, která zvítězila v anonymní soutěži soudobé hudby, ale nebyla - proti všem zvyklostem - na koncertě vítězných skladeb hrána. To byla poslední rána osudu.
Ale dílo se vrátilo do Československa po válce a zde zažilo své vzkříšení. Stejně i ostatní tvorba Jaroslava Ježka se stala v osvobozeném státě znovu aktuální. Panton zachraňuje její nejvíce zranitelnou a také nejpamátnější část tímto souborem.
Václav Holzknecht, 1988
Diskuze k albu