Jako vysokohorské štíty lákají horolezce ke zdolání, i hudebníci potřebují své výzvy. Ta další, před kterou se postavil Pavel Šporcl, se obrazně řečeno tyčí do nebeských výšin. Bachovy Sonáty a partity pro sólové housle už prověřily (nejen) techniku hezké řádky houslistů. Houslové skladby bez basového doprovodu byly spíše výjimečnou záležitostí a svou mnohovrstevnatostí kladou na interpreta značné nároky: ten musí technicky zvládnout a "umyslet" současně hned několik paralelních linií - melodii, akordický doprovod a často i témata vedená ve vnitřních hlasech. Nádherná Ciaccona tvořící závěr druhé partity patří svou délkou a propracovaností k nejnáročnějším dílům světové houslové literatury. Výzvu pro interpreta již tak dost velikou umocňuje vědomí, že prvním interpretem těchto skladeb byl sám Bach. Jeho už si nikdy neposlechneme. Ale interpretace Pavla Šporcla bude jistě stát za opakovaný poslech; technicky vytříbená, stylově čistá, přinášející navíc něco osobitého a neopakovatelného.

Bachovy sonáty a partity - nejkrásnější výzva pro Pavla Šporcla!