Upozornění: Zvýrazněny jsou skladby, na kterých se podílel umělec Karl Goetz. ×
Podobné tituly
Informace o albu
Původní CD album 11 1637-2 "My Prahu nedáme" vydal Supraphon v roce 1991 - nyní titul v interpretaci Eduarda Hrubeše a Velkopopovické Kozlovky uvolňujeme alespoň pro digitální trh.
Vážení přátelé, řádky, které právě čtete, se odborně jmenují sleevenote-česky slívnout. Všimněte si, že jen pár opravdu slavných kapel se bez těch vět naplněných superlativy obejde.
Obsahy slívnoutů bývají různé. Od věcných až po ty, ve kterých se ke svému uspokojení dočtete, jak teprve touto nahrávkou je Vaše domácí diskotéka úplná, jak správné tudíž bylo Vaše rozhodnutí si ji koupit, eventuálně se Vám dostane i potvrzení vytříbenosti Vašeho vkusu. Kdybychom se ale na tomto (v pořadu druhém) albu Kozlovky slívnoutu zřekli, už bychom se vlastně dopouštěli drobného reklamního triku. V podstatě bychom Vám podsunovali myšlenku, že - viz výše - si to můžeme lehce dovolit. Místo toho dovolte, abychom se vytahovali jinak. Stalo se, že před časem hostovala jedna z pražských zábavných kapel v sousedním Rakousku. K velkému překvapení muzikantů i publika čekala po skončení koncertu v předsálí dvojice flašinetářů (nesmíte si ovšem představovat nějaké sociální případy - tihle přijeli až z Německa a vlastním mikrobusem japonské provenience) a hned na dva kolovrátky současně pozdravila přítomné Čechy, Moravany i jednoho Slováka (ta kapela je tak trochu federální) nádherně upravenými písničkami z jejich repertoáru. Tak trochu, aby jim udělala radost, tak trochu z kolegiální vděčnosti za to, že jim vlastně pomáhá s výběrem melodií, s nimiž tito Drehorgel-Jockeyové procestovali celou Evropu. A tak, jestli dovolíte, chtěla by zmíněná kapela (mimochodem německy se jmenuje Grosspopowitzer Bocksbande) touto cestou oslovit nejen Vás, kteří jste si správně zkompletovali diskotéku, ale i oba kolovrátkáře, aby i nadále šířili po světě slávu naší muziky.
Vedle písniček, řeklo by se "notoricky známých", najdete zde i několik původních skladeb, mezi nimi i hudební připomínku Jubilejní výstavy před sto lety. Tenkrát ji prý nadšeně notovala celá Praha - a nastojte - přesto se z ní zachovala jenom melodie a první verš - My jsme ti páni od fontány..., ale to opravdu uvádíme jako drobnou perličku. V tom hlavním se totiž ani tento slívnout přece jen neliší od většiny ostatních. Chtěl by nahrávce trochu popřát všeho nejlepšího a vyjádřit naději, že si ji rádi budete hrát i Vy, kteří flašinetu nemajíce, používáte poněkud současnějšího gramofonu.
Váš Eduard Hrubeš, kapelník.
Diskuze k albu