V roce 1966 vydal Supraphon kompilaci (pod kat.č. DV 10204) k 20. výročí společného účinkování Karla Vlacha a jeho orchestru.
Tehdejší tvůrci alba vybrali 16 hitů orchestru jako Cecílie (Umbriago), Až na kraj světa (On A Slow Boat To China), Vrať se do Sorrenta (Torna a Surriento) nebo Ďáblovo stádo (Starý honec krav) (Riders In The Sky).

Komentář k původnímu albu:
Orchestr Karla Vlacha vás pozdravuje a těší se, že si s ním rádi zazvzpomínáte na nejhezčí a nejúspěšnějí písničky jeho dvacetiletého repertoáru. Pamětníci vědí, ti mladší se dovídají: že jméno Karla Vlacha bylo už před těmi dvaceti lety pojmem shrnujícím - že nebylo jen jménem, ale i značkou dobré a v pravém slova smyslu zábavné swingové hudby. Že první Vlachovi spolupracovníci, zpěváci (sestry Allanovy, Jiřina Salačová, Arnošt Kavka, Václav Irmanov, později Rudolf Cortés), skladatelé a aranžéři (Leopold Korbař, Alfons Jindra, Miloslav Ducháč, Vlastimil Hála, Václav Pokorný a jiní) i autoři textů (nár. umělec Jan Werich, neúnavný překladatel Jiří Traxler, nápaditý Karel Kozel, citlivý Jaroslav Moravec) kladli první solidní základy nepopiratelně zdravé tradice naší taneční písničky. Po osvobození vstoupil orchestr Karla Vlacha do nejdůležitější etapy svého vývoje - začala jeho cílevědomá cesta k vysoké profesionalitě, poměřitelné světovými špičkami, zesílilo jeho usilování o dobrý původní repertoár. Úkolem těchto řádků není hodnotit dvacet let onoho úsilí, ani rozebírat historické souvislosti. Byl-li Karel Vlach poctěn titulem zasloužilý umělec, byla tím nejplněji vyjádřena nejen zásluha jeho hudební činnosti, ale jistě také osobní i umělecká statečnost, se kterou Karel Vlach po léta bojoval za důvěru k naší taneční hudbě a někdy i za její právo na život.
Dvacet let je dlouhá doba pro člověka, natož pak pro písničku. Je velmi nesnadné vybrat z gigantického množství skladeb, uvedených orchestrem Karla Vlacha právě to, co neztratilo dodnes cenu a půvab. Karel Vlach se o to se svými přáteli přesto pokusil. Jubilejní ohlédnutí za dvěma desítkami let naší samostatnosti přineslo příležitost zavzpomínat si i na písničky, které nás těmi lety provázely, zdobíce všední chvíle a ozdobeny chvílemi pro nás svátečními. Aby tato malá bilance nebyla muzeální exponát, oblékli aranžéři staré písničky do nového. A tak probírka není už jenom vzpomínkou, ale i novým důkazem, že to podstatné v písničce - melodie, vtipný textový nápad - nestárne. Šestnáct písniček na této desce pochází z Vlachova repertoáru let 1945-1954. Skladby nejsou řazeny chronologicky. Trouvám si tvrdit, že pokud jde o písničky, každý máme trochu jiný kalendář. Není důležité, kdy byla písnička napsána, důležité je, kdy jsme se s ní setkali a jaké intimní vzpomínky jsou s ní svázány. Je docela možné, že leckterá z těch šestnácti písniček začne v nové úpravě a s nejvhodnějším současným interpretem žít nový život - aby se za dvacet let stala pro jiné úplně jinou vzpomínkou, než jakou je dnes pro nás kolem čtyřiceti. Přáli bychom to především některé z těch našich: jejich melodie patří k nejhezčím, jaké se kdy u nás narodily.
Vladimír Dvořák