Mezi národní společenské tance patří tradiční, původně lidové tance, které byly časem upraveny i pro salony. Nejznámější z nich je česká polka, valčík, čardáš, krakowiak případně sousedská (která se již dnes v tanečních studiích moc netančí). V Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku se tančily (a ještě tančí) na venkově i ve městech masově, a sehrály i důležitou roli v dobách národního obrození téchto národů.
Uvedené tance byly již v 19. století předmětem výuky v tanečních školách, kde zůstaly dodnes! Česká polka a valčík přesáhly rámec národní a staly se pojmem světovým - valčík byl navíc ve 20. století zařazen do mezinárodních soutěží (časem k STT), polka, stejně jako čardáš pak v bývalém Československu a následně v ČR a SR k soutěžím domácím.

Sousedská (tanec) - vláčná, zdlouhavá, houpavá, šoupavá, šupák – ve 3/4taktu, česká varianta valčíku. Různá pojmenování tance určují jeho charakter udávaný volným tempem.
Název sousedská se poprvé objevuje ve 30. letech 19. stol. v souvislosti se vznikem národně společenských tanců. Sousedská se stala součástí městského tanečního repertoáru, odkud se šířila na venkov a uplatnila při tanečních zábavách.
Sousedskou v historicko-vývojové řadě předcházel menuet, na venkově se užívaly další varianty tajč, štajryš, lendler....