Pražský komorní orchestr, Sir Charles Mackerras
Händel: Vodní hudba
Upozornění: Zvýrazněny jsou skladby, na kterých se podílel umělec Jan Hora. ×
Podobné tituly
Informace o albu
Z komentáře dr. Tomislava Volka k původnímu LP albu 1110 2629 "Händel: Vodní hudba" vydanému Supraphonem v roce 1980 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
17. července přinesly londýnské noviny zprávu o projížďce krále Jiřího I. v doprovodu "mnoha vznešených osob" po řece Temži, přičemž jeden z člunů byl obsazen početnou kapelou:"Bylo tam 50 nástrojů všeho druhu a po celou cestu byly hrány nejlepší sinfonie, spěšně k této příležitosti složené panem Händelem. Vyvolaly takovou libost Její Výsosti, že poručila hrát je třikrát..." Tak vypadá první autentická historická zmínka o hudbě, která je dnes světu známa jako jedno z vrcholných orchestrálních děl doby barokní. VODNÍ HUDBA G.F.Händela (1685-1759) je po mnoha stránkách výjimečným dílem. Ačkoliv jeho posláním bylo tvořit jen "zvukovou kulisu" panské zábavě, stala se díky svým hodnotám trvalou složkou koncertního repertoáru. A to přesto, že s jejím vznikem, instrumentací i původní formou je spjato mnoho nejistot. Vyplývají z toho, že s výjimkou dvou vět není dochován Händelův autograf skladby...jsou k dispozici dvě vydání Vodní hudby tiskem za skladatelova života, jenomže tyto dvě verze se vzájemně značně liší. První londýnské vydání mělo celkem 11 částí a obsahovalo jejich nástrojové hlasy. Další vydání mělo už 16 částí, ale vesměs jen v úpravě pro cembalo. Podrobný výzkum nemohl zjistit víc, než že se královské projížďky po Temži konaly také v roce 1715, že i tehdy byl autorem hudby pravděpodobně Händel a že tudíž dochovaný soubor 18, resp. 20 vět představuje souhrn Händelovy hudby, která byla při těchto příležitostech hrána. Po formální stránce představuje tedy Vodní hudba jakousi velmi rozsáhlou suitu, v níž počet a pořadí vět je zčásti dílem náhody. Není dodržena ani obvyklá jednota tóniny...Nic z těchto neobvyklostí či z našich neznalostí nás však nemusí trápit, účin díla tím netrpí. Je ostatně nepochybné, že i při svém původním uplatnění byly jednotlivé věty řazeny volně, nejspíše podle zásady kontrastu a podle momentální situace při památné projížďce. Věta, jež se přítomné společnosti obzvláště líbila, by vzápětí opakována...
Diskuze k albu