Komentář k původní LP 1113 4188 z roku 1987:
- Je to pořádný blues.
- Je to blues mnoha podobně cítících lidí, blues Petra Kalandry, Františka Havlíčka a blues Jana Spáleného především.
- Takové, jaký je on sám. Je ho pořádná porce, je odvázané od řetězů škatulkujících mistrů a mistříčků, trochu kultivovaná sopka, blues muzikanta, který už něco přečetl, něco napsal, něco nahrál, něco viděl, něco slyšel, ale hlavně - který už taky něco prožil.
- Není to tak jednoduchá muzika, jak by se na první pohled mohlo zdát. Jsou v ní názvuky poetismu, avantgardy třicátých let, dřevního "uzeného" blues, bigbítu šedesátých a sedmdesátých let, ale i hudební kultury jiných žánrů. Možná, že tu vysledujete stopy Nezvala, E. F. Buriana, Martinů, a vůbec - člověk se vyjadřuje jak umí. A umí tak, jaký je. A oni jsou zrovna takoví - Jan Spálený, Petr Kalandra, František Havlíček. Je to v nich jako v koze, řekl by klasik. Je to v nich a musí to ven.
- A že je z toho cítit intelekt? Nezlobte se, když ho mají, proč ne? A že je to vlastně folk? Proč ne!? Folk - to jsme přece my a oni tu desku udělali prostě pro nás.
- Amatérské sdružení profesionálních muzikantů si říkají.
- Mají mozek, srdce, ruce.
- Mozek, kterým si něco myslí, ruce, kterým dovedou pro to něco moc udělat a srdce, kterým docela obyčejně pumpují svoji krev, srdce, kterým silně milují každou vteřinu svého života.
- Jejich muzika, to jsou oni a my dnes.
Jiří Chlíbec
Pozn.Supraphonu:
Nyní vychází bohužel bez písně Měšťácký blues (Bourgeois Blues) - originální publisher nepovolil českou verzi.