The Rock And Jokes Extempore Band
Ebonitový samotář & Dům č.p. 112/34
Podobné tituly
Informace o albu
V roce 1977 vznikl pátý celovečerní pořad Neduhovy skupiny EXTEMPORE. Jmenoval se Ebonitový samotář a autorsky přispěly všechny skladatelské osobností kapely - J. J. Neduha, Mikoláš Chadima, Jiří Mareš a Jerry Tomášek. Texty kompletně napsal J. J. Neduha.
V roce 1977 byla skupina EXTEMPORE zralá na rozpad. Pronásledování policií po Chartě 77 silně přitvrdilo a skupina se ocitla na prahu odchodu do undergroundu. Zároveň přibyly rozpory mezi členy kapely: Chadima prosazoval invenčnější a kreativnější hudbu, proti němu stál basista Tomášek s bluesovým cítěním a kytarista Mareš, který se chtěl vydat cestou jazzrocku.
Nutno říci, že Chadima byl nejplodnějším autorem EXTEMPORE. Už předcházející pořad Milá čtyř viselců byl z poloviny jeho dílem. Pro zachování kapely bylo tedy stanoveno pravidlo, že každý z tvůrců složí jednu dvacetiminutovou část a losování určí, v jakém pořadí se budou hrát na koncertech. Stalo se a výsledek byl nad očekávání dobrý, navíc ukázal směr dalšího vývoje skupiny. Ebonitový samotář se hrál celkem pětkrát, což byl v tehdejších podmínkách malý zázrak!
V roce 1978 se vše změnilo. Kytarista Mareš odešel do emigrace a Jerry ze skupiny, aby se přidal ke konkurenčnímu Švehlíku, později však také odjel. Přibyli noví členové - Sláva Simon na baskytaru a Petr Křečan (ex-Kilhets, Stehlík, Švehlík) na bicí. Křečan byl už tehdy jednou ze zásadních osob českého nezávislého bigbítu 70. let. Odehrál sice s EXTEMPORE pouze nový pořad Dům č.p. 112/34, avšak jeho přítomnost v týmu byla invenční injekcí. Dům č.p. 112/34 byl hrán pouze dvakrát - a vystoupení na Pražských jazzových dnech bylo klíčové. Skupina EXTEMPORE byla vyvrcholením sobotního programu v nabité Lucerně. A zaslouženě - hudebně sevřená a vygradovaná dvacetiminutová kompozice s výborným textem J. J. Neduhy byla patrně do té doby nejlepším výtvorem skupiny. Nezanedbatelné byly i vnější efekty: V záplavě holičem olysalých oficiálních kapel bylo vlasaté EXTEMPORE zjevením, Křečanova obří bicí souprava vzbuzovala respekt a popelnice na pódiu, na které kapela zahrála v průběhu pořadu malé jam-session, originalitu kapely stvrzovaly. Třešničkou na dortu byl hostující C&K Vocal, který vydatně pomohl EXTEPORE zahustit hudbu i atmosféru!
Ovace v Lucerně nebraly konce a Neduha si svou prostořekostí po koncertě opět zadělal na průšvih. Přes veškeré kličkování byl polapen Státní bezpečností a z možností jít do kriminálu nebo emigrovat si vybral tu, kterou před ním zvolili i jiní: Odchod do exilu.
Celý Dům č.p. 112/34 byl tedy hrán pouze jednou a bylo velké štěstí, že jej v přeplněné Lucerně nahrál Jiří Munzar, zvukař a archivář kapely. Nahrávky Ebonitového samotáře byly pořízeny na koncertech v Klubu v Řeznické, v Ondřejově a při koncertu Jazzové sekce v Karlíně. Všechny snímky, které byly k dispozici pro toto vydání obou pořadů, byly upraveny jen minimálně. Jednak jsou takové, že by jim to více uškodilo, nežli prospělo, jednak nemá smysl předělávat něco, co je dáno. A tak zůstalo u vystříhání dropů způsobených letitým skladováním magnetofonových pásků, vyrovnání dynamiky a pohlazení šumu, a jemné dovážení tam, kde vypadl jeden ze dvou kanálů. Toť vše.
Ebonitový samotář a Dům č.p. 112/34 jsou cenným dokladem toho, jak vypadala koncem 70. let nezávislá rocková tvorba lidí, kteří se nenechali sešněrovat politickým diktátem a žili a tvořili tak svobodně, jak jen doba a místo dovolovaly.
Diskuze k albu