Brněnský klavírista Igor Ardašev (1967) má dnes mezi mladými českými interprety dominantní postavení a každé jeho vystoupení právem vzbuzuje mimořádnou pozornost a posléze i ohlas. Nejnovějším Ardaševovým projektem pro Supraphon je sólový recitál s výhradně českým repertoárem. Jako Moravan se popral s letitou tradicí janáčkovské interpretace a učinil tak nebojácně a zároveň s jasným vědomím pokory vůči skladateli. Jeho pojetí určitě vyvolá řadu polemických reakcí, a to je dobře: Ardašev je schopen rozvířit stojaté vody českého hudebního konzervativismu a učinit tak s nejvyšší uměleckou odpovědností. Svou virtuozitu mohl uplatnit v nejobtížnějším a nejefektnějším díle Bohuslava Martinů - ve Fantazii a Toccatě. Dramaturgii korunují vděčné Tři české tance, jakási Martinů "hommage a Smetana", uctivá, ale hrdá a původní.