Z komentáře k původnímu LP albu 1116 3558 Zdeněk Fibich Nevěsta messinská. Scény z opery vydanému v Supraphonu v roce 1984 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
...Hostinský zvolil za předlohu libreta Schillerovu Nevěstu messinskou, vytvořenou v duchu osudové tragédie antické. V syntéze slova a hudby vzniklo hudební drama přísného, čistého stylu, silně působící drtivostí tragiky i citovou hloubkou. Oba jeho tvůrci vyšly vědomě a programově z hudebně dramatických principů R.Wagnera - aniž by ovšem velkého reformátora opery v nejmenším imitovali.
Fibichova hudba Nevěsty messinské se vyznačuje důsledným používáním příznačných motivů, ale především vzácně dokonalou, přímo vzorovou deklamací, která vyrůstá z ducha české řeči, z jejího obsahu, nálady, výrazového bohatství jak po stránce rytmické, tak i dynamické a melodické, zní přirozeně, plasticky, živě, dramaticky. Fibich - rozený lyrik a melodik smetanovského typu, zde podřídil své hudebně výrazové prostředky zvolenému stylu, výlučně a ryze tragickému ladění díla, bez kontrastních odlehčených lyrických, úsměvných nebo dokonce komických scén. I zjasněná místa zahaluje všudypřítomná tragika. Bez jediného operního efektu vystihl skladatel anticky prostou monumentalitu dramatické stavby. Ale přes kázeň, s níž se podřídil vytčenému záměru, nerealizoval pouze estetické principy, ale naplnil dílo hudbou plnou vřelého citu, živě charakterizující hluboce lidské postavy a sugestivně tlumočící jejich niterná dramata.
Ústřední postavou dramatu je Isabella, ovdovělá kněžna Messiny...S vroucí nadějí očekává příchod svých dvou synů, Césara a Manuela, které povolala, aby smířila jejich dávné nepřátelství a odevzdala jim vládu. Mateřské štěstí má dovršit i návrat její dcery, o které nemá nikdo tušení, kromě starého sluhy Diega, který má Beatrici téhož dne přivést z klášterního úkrytu. Celou silou své lásky se snaží Isabella obměkčit zatvrzelá srdce svých synů. Marně. Teprve když hořce zklamaná opustí síň, přiměje domluva vůdce Manuelovy družiny, moudrého Kajetána, bratry k smíru. Vzápětí vyjde najevo, že bratři mají svá milostná tajemství. Césarovi oznámil jeho panoš, že nalezl úkryt dívky, po níž pátral, a César v radostném vzrušení odchází. Manuel se svěřuje Kajetánovi a své družině s příběhem své lásky. Před pěti měsíci poznal náhodou krásnou dívku, která dosud žila v klášteře. Horoucně se do sebe zamilovali. Když mu dívka sdělila, že se má brzy vrátit k matce, kterou nezná, Manuel ze strachu, aby mu nezmizela, ji unesl a ukryl v Messině. Dnes ji představí matce jako svou nevěstu. Zatím Beatrice netrpělivě a s úzkostí očekává Manuela. Vytržena z bezpečí kláštera cítí se bezbranná a se zlou předtuchou myslí na neznámého mladíka, který ji vášnivě oslovil v kostele při pohřbu knížete. Zatím Isabella odhaluje synům tajemství: zlý sen prorokoval kdysi knížeti, že jeho dcera bude zkázou jeho dvou synů. Narozené děvčátko, jež mělo být zahubeno, matka zachránila a ukryla v klášteře. Dnes bratři poznají svou sestru. Šťastna vyslechne, že jí synové přivedou své nevěsty a velebí s nimi lásku. Diego však oznamuje, že Beatrice byla z kláštera unesena. César se vydává hledat sestru, ale Manuela děsí shoda jména a okolností. Spěchá za svou Beatricí. Ve chvíli, kdy ji obejme - už jako sestru, vtrhne do zahrady César, který chce nejprve k matce poslat svou nevěstu. V divoké žárlivosti bratra zavraždí. K netrpělivě čekající matce přináší družina omdlelou Beatrici, která procitá do otřesného poznání, že César a Manuel jsou její bratři. Smuteční průvod přináší mrtvého Manuela. Isabella zapřísahá syna, aby pomstil vlastní rukou Manuelovu krev, proklíná jeho vraha i jeho rod. César, kterýž konečně pochopil celý svůj osudný omyl, uposlechne. Před zraky všech se probodne. Osud se naplnil.
Marcela Lemariová