Komentář k původnímu LP 81 0689-1 vydanému v Pantonu v roce 1986, které nyní vydává Supraphon poprvé digitálně:
LUBOŠ HOLÝ je nevšedním zpěvákem lidových písní z rodu těch, kteří písní žijí,
myslí, kterým je píseň potřebou. Hlas má darem, zpěv jako potěšení. Jeho zpěvnost ovlivňovalo především rodinné prostředí.
Snad největší vliv měla babička Kateřina Holá (bratr Dušan u ní zapsal na 600 písní a jistě jich znala více).
Otec Martin Holý znal písní na tisíc. Velký vliv na Luboše mělo rodné Horňácko (kraj na úpatí Bílých Karpat), lidové muziky Jožky Kubíka, Jana Ňorka, zpěváci Františka Buláň,
Jan Šácha, ujec Martin Hrbáč a jiní. Také nedaleké Strážnicko co se mu stalo blízké svou písňovou a muzikantskou atmosférou za středoškolských studií včetně muziky Slávka Volavého.
Nesporný vliv měly také kopaničářské muziky ze Slovenské strany a myjavská muzika Samko Dudíka s melodicky i rytmicky neodolatelnými písněmi, které Luboš tak rád zpívá.
Nelze pominout ani vlivy jeho tchána, dr. Vladimíra Pavlíka, od nějž se naučil vzácné písně, ani setkávání s cimbalistou dr. Antošem Frolkou, muzicírování ve Slováckém krúžku, v muzice
Antonína Jančíka i v muzice Vysoké školy veterinární v Brně. Dlouhá léta zpívá s Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů (je vlastně jedním z jeho prvních sólistů zpěváků),
velmi rád zpívá s ostravskou cimbálovou muzikou, vedenou cimbalistou Janem Rokytou a v poslední době spolupracuje i s cimbálovou muzikou Jaroslava Čecha.
Předkládáme posluchačům LP desku mimořádného zpěváka, z níž dýchají dávné tradice Horňácka a Myjavska, které on ctí,
a v jehož projevu je moudrost a dovednost starých pěvců a muzikantů přetavena v očividnou radost ba rozkoš ze zpívání jako neobyčejného daru nám všem i generacím příštím.
Jaroslav Jurášek, 1987