Na této desce se k posluchačům dostává jedna z nejlíbeznější součástí skladatelského odkazu Antonína Dvořáka (1841-1904). Jak Serenáda pro smyčce, přímý inspirátor o sedmnáct let později vzniklé slavné Sukovy Serenády, tak Serenáda pro dechy jsou učebnicovým dokladem neuvěřitelného a až marnivého Dvořákova melodického nadání. Každé z mnoha témat oněch dvou skladeb aspirovalo hned v době svého vzniku na nesmrtelnost a obě serenády jsou trvalým exportním artiklem všech českých komorních uskupení. A jaký časový bonus k oběma melodickým klenotům přidat, aby se mohl měřit s Dvořákovou požehnanou inspirací? Inu, snad něco od Petra Iljiče Čajkovského, Dvořákova přítele a obdivovatele, umělce obdařeného podobně silnou primární melodickou invencí. Andante cantabile z kvartetu D dur i Píseň beze slov nás o tom přesvědčí... Dramaturgickou lahůdku korunuje technicky lesklý a zvukově lahodný výkon Vlachova Českého komorního orchestru, jenž byl průkopníkem tradice vynikajících českých komorních těles.

Dvořák a Čajkovskij: líbezná melodika slovanských novoromantiků